Bo01 – The city of tomorrow, Malmö SE
Slovo „bo“ znamená ve švédštině hnízdo nebo bydlení. Projekt Bo01 byl představen v roce 2001, v době kdy Švédsko předsedalo Evropské unii. Nejedná se o experimentální sídliště, spíše o výstavu moderního bydlení a přehlídku trvale udržitelné architektury.
');)
');)
');)
');)
');)
Bo01 je moderní obytná čtvrť. Součástí výstavy byl i projekt “Evropské vesnice“ - 21 rodinných domů zastupujících 16 zemí EU. Domy mají reprezentovat jak státy, tak i materiály a stavební postupy používané tradičně v té či oné krajině. Zároveň měly být postaveny metodami a postupy ekologického a trvale udržitelného stavění.
Co si v tomto případě pod trvalou udržitelnost představit? Hlavním tématem staveb které v Bo01 vyrostly je dopad lidské činnosti na harmonii místních ekosystémů. Důraz byl kladen na použití přírodních, ekologicky zpracovatelných a recyklovatelných materiálů a na šetrnost hotových staveb k životnímu prostředí během jejich užívání.
V Bo01 je všudypřítomná voda – ať už v různých kanálech, jezírkách nebo meandrech. Pozemky se nachází v místě bývalého průmyslového přístavu – jedná se o využití takzvaného „brownfield“. To je území které bylo vyčištěno od kontaminací z předchozí průmyslové výroby a zrevitalizováno do obyvatelné podoby. Je zde velké množství zelených ploch, domy mají vnitřní zelené dvory a atria, zasazeny jsou zde rychle rostoucí vrby, jejichž dřevo bude využíváno k vytápění některých z objektů. 99% elektrické energie pochází z nedaleké větrné elektrárny. Zbývající procento zajišťují fotovoltaické články na střechách a fasádách staveb.
Z velké části je pro vytápění využívána geotermální energie a solární kolektory pro ohřev vody. Právě problematika tepelných čerpadel mne v tomto případě velmi zaujala – vrty jsou hluboké 90 metrů, odtud se v zimě čerpá voda teplá 15°C a do studených vrtů se po ohřátí centrálního otopného okruhu vrací voda ochlazená na 5°C. V letních měsících se tato studená voda opět čerpá na povrch a je využívána k ochlazování budov.
S ekologií souvisí také nakládání s odpady. Údajně bylo v areálu dodatečně vybudováno zařízení na zpracování odpadu, nicméně se mně nepodařilo dohledat, které materiály dokáže zpracovat a co je výstupním produktem. Jeden zdroj uvádí že „surovina pro vytápění a palivo pro dopravní prostředky“. Populární otázka – „Kam s ním?“ – je tedy stále otevřená a převratný způsob, jak se zbavit všeho, co je vyprodukováno a případně to dále zužitkovat, ještě nikdo nevymyslel. Snad proto se svým řešením autoři příliš nechlubí.
Naopak otázka dopravy v obytném souboru je řešena důsledně. Důraz je kladen na obslužnost v docházkové vzdálenosti. Pěší a cyklistická doprava je zde preferována a je pro ni vymezen dostatečný prostor. Je tu snaha zamezit popojíždění na krátké vzdálenosti, což je jistě pro spoustu Čechů, vzhledem k poměru ceny benzínu a (skutečného) průměrného platu řadového občana, poněkud absurdní požadavek.
Velmi dobře zpracovanou částí urbanistického plánu se zdá být sociální udržitelnost. V jednom místě mohou být lidé z vyšší sociální vrstvy i mladé rodiny s nižšími příjmy. Zahrady řadových a bytových domů jsou navzájem propojeny dřevěnými chodníky, které si každý autor ztvárnil podle svého. Tuto různorodost domů si vykládám i jako naznačení různorodosti skladby budoucích obyvatel. Nejen rasovou a národnostní, ale i již zmíněnou sociální.
Domy sloužily půl roku jako výstavní exponáty se vzorovými byty. V každém bytovém či řadovém domě byl alespoň jeden plně zařízený vzorový byt. Část z nich je nyní v soukromém vlastnictví. A já věřím, že se tam vůbec nemusí bydlet špatně.
Autor: Jitka Poláková (esej vznikl v rámci ateliérové výuky v ateliéru Schleger na FA ČVUT - Ústavu navrhování II)